Cesky Les - charakteristika

Historie

Území Českého lesa bylo pravděpodobně osídleno už v pravěku. Dokládají to drobné náhodné nálezy, například z úpatí vrchu Přimda, ale archeologicky není toto území zatím dostatečně prozkoumané. První písemné zmínky o osídlení pochází z 12.století. Poprvé v roce 1115 je zmiňován Tachov, který byl založen na tzv. Norimberské stezce spojující Prahu a Norimberk. Zmínky najdeme také o hradu Přimda. Podle Kosmovy kroniky byl hrad postaven v roce 1121 němci, ale protože stál na českém území, byl obsazen a připojen k českému knížectví. V průběhu 13. století za vlády Přemysla Otakara II. vznikají v podhůří Českého lesa první královská města, která slouží jako pohraniční pevnosti.

Od 13. století působili v oblasti Českého lesa Chodové, kteří byli smíšené česko - německé národnosti. Jejich úkolem bylo strážit hranice a odvádět na tachovský hrad zvěř, kterou chytali do jam. Oproti ostatním obyvatelům měli četná privilegia a výhody. Na rozdíl od Chodů z Domažlicka ale nikdy nevedli spory s vrchností. Tachovsko bylo také zvláštní tzv. tachovským manským obvodem, což byl další způsob jak chránit hranice. V něm působilo kolem 13 rytířů, kteří dostali drobné statky a kteří měli přesně dané povinnosti, týkající se zejména vojenské služby.

V 17. století dochází k velkým majetkovým změnám. Po neúspěšném povstání českých stavů byla většina statků odprodána cizincům, zejména německé šlechtě. V této době vznikají nová panství, která se zachovala až do zániku feudalismu. Začínají se ve větší míře stavět sklárny a železárny, jejichž větší část později zaniká díky hospodářské situaci po třicetileté válce. V 18. století začíná sklářská expanze. Staví se nové hutě, sklárny i železárny. Ve velkém se zpracovává dřevní hmota na pilách a v papírnách, pálí se dřevěné uhlí, těží stavební kámen a vápenec. Území Českého lesa bylo zprůmyslňováno a doosídlováno zejména německým obyvatelstvem. Postupně se začínají ztenčovat zásoby dřeva a mnoho skláren zaniká. Lidé hledají jiný způsob obživy a zaměřují se na truhlářství, výrobu perleťových knoflíků a obdělávání mýtin, které vznikly po vytěžení lesa. Za doby 1. republiky bylo obyvatelstvo tvořeno z více jak 90% německou národností.

V roce 1939 bylo území Českého lesa násilně připojeno k Velkoněmecké říši a české obyvatelstvo vyhnáno do vnitrozemí. Po skončení 2. světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva. Do opuštěných vesnic přicházeli noví obyvatelé z vnitrozemí a Slovenska, dobrodruhové, reemigranti z Rumunska a Volyňští Češi. Vzniklo pohraniční pásmo, kam byl vstup značně omezen, v průběhu 50. let bylo přes 20 vesnic ležících blízko hranic srovnáno se zemí a zbylé vesnice značně chátraly, protože zde byl omezen volný pohyb a nedostatek pracovních příležitostí. Dnes leží téměř všechny větší obce na východní hranici přírodního parku. Většina dříve obhospodařované půdy byla ponechána ladem, což způsobilo zarůstání luk, polí a pastvin náletovými dřevinami a obnovu původních ekosystémů.