Základní údaje
Historie
Klima
Hydrologie
Fauna a flóra
|
Území
Českého lesa bylo pravděpodobně osídleno už v pravěku. Dokládají
to drobné náhodné nálezy, například z úpatí vrchu Přimda,
ale archeologicky není toto území zatím dostatečně prozkoumané.
První písemné zmínky o osídlení pochází z 12.století.
Poprvé v roce 1115 je zmiňován Tachov, který byl založen na
tzv. Norimberské stezce spojující Prahu a Norimberk. Zmínky najdeme
také o hradu Přimda. Podle Kosmovy kroniky byl hrad postaven v roce
1121 němci, ale protože stál na českém území, byl obsazen a připojen
k českému knížectví. V průběhu 13. století za vlády Přemysla
Otakara II. vznikají v podhůří Českého lesa první královská města,
která slouží jako pohraniční pevnosti.
Od 13.
století působili v oblasti Českého lesa Chodové, kteří byli
smíšené česko - německé národnosti. Jejich úkolem bylo strážit
hranice a odvádět na tachovský hrad zvěř, kterou chytali do jam.
Oproti ostatním obyvatelům měli četná privilegia a výhody. Na rozdíl
od Chodů z Domažlicka ale nikdy nevedli spory s vrchností.
Tachovsko bylo také zvláštní tzv. tachovským manským obvodem, což
byl další způsob jak chránit hranice. V něm působilo kolem 13
rytířů, kteří dostali drobné statky a kteří měli přesně dané
povinnosti, týkající se zejména vojenské služby.
V 17.
století dochází k velkým majetkovým změnám. Po neúspěšném
povstání českých stavů byla většina statků odprodána cizincům,
zejména německé šlechtě. V této době vznikají nová panství,
která se zachovala až do zániku feudalismu. Začínají se ve větší
míře stavět sklárny a železárny, jejichž větší část později
zaniká díky hospodářské situaci po třicetileté válce. V 18.
století začíná sklářská expanze. Staví se nové hutě, sklárny
i železárny. Ve velkém se zpracovává dřevní hmota na pilách a v papírnách,
pálí se dřevěné uhlí, těží stavební kámen a vápenec. Území
Českého lesa bylo zprůmyslňováno a doosídlováno zejména německým
obyvatelstvem. Postupně se začínají ztenčovat zásoby dřeva a
mnoho skláren zaniká. Lidé hledají jiný způsob obživy a zaměřují
se na truhlářství, výrobu perleťových knoflíků a obdělávání
mýtin, které vznikly po vytěžení lesa. Za doby 1. republiky bylo
obyvatelstvo tvořeno z více jak 90% německou národností.
V roce
1939 bylo území Českého lesa násilně připojeno k Velkoněmecké
říši a české obyvatelstvo vyhnáno do vnitrozemí. Po skončení 2.
světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva. Do opuštěných
vesnic přicházeli noví obyvatelé z vnitrozemí a Slovenska,
dobrodruhové, reemigranti z Rumunska a Volyňští Češi. Vzniklo
pohraniční pásmo, kam byl vstup značně omezen, v průběhu 50.
let bylo přes 20 vesnic ležících blízko hranic srovnáno se zemí a
zbylé vesnice značně chátraly, protože zde byl omezen volný pohyb
a nedostatek pracovních příležitostí. Dnes leží téměř všechny
větší obce na východní hranici přírodního parku. Většina dříve
obhospodařované půdy byla ponechána ladem, což způsobilo zarůstání
luk, polí a pastvin náletovými dřevinami a obnovu původních
ekosystémů. |